Vlkodlakům

Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách,
doprovází vytí vlčí, který tone v ozvěnách.
Mlžný opar pluje tmou a na magický znamení
je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění.

Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji.
Smrt je nevykoupí je to prokletí,
který trvá staletí.

Plamenný voči ve tmě
vodrážej hvězdy vzdálený,
touha po volnosti za cenu prokletí
duše na prach spálený.
To jsou vlkodlaci, který se ve tmě ztrácej,
z lesů do města se vracej.

Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji.
Smrt je nevykoupí je to prokletí,
trvající staletí.
Osud v kapuce hladí je po tvářích,
jejich bolest vobčas utiší.
Píseň vlkodlaků často zaznívá,
ale nikdo z vás jí neslyší.
Psychiatři je v knížkách nenajdou,
vlčí lidi tady stejně jsou.
Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji.
Smrt je nevykoupí je to prokletí,
trvající staletí.