Antonín Borovička |
Nečekej víc |
1,2,3,4; a PŘEDEHRA 4 takty 1.) Po větru vlála šála, v slzách se krásně smála, k loučení vlak že houká nám. Tvář měla příchuť slánky, já stavěl z písku zámky, na nádraží jsem zůstal sám. Ten její smích tam stále zní, snad měla říct, že nemá lístek zpáteční, REFREN: Bůh ví kde jsou všechny ty dávné lásky z mládí, odvál je čas a už se zpátky nevrátí. Měla mě ráda, měl jsem ji rád, já první lásku chtěl vážně brát. Mě-la mi říct, až budu jen vzpomínka mládí, nečekej víc, i sny se jednou rozplynou. A dávné lasky bůh ví kde jsou, vzpomínky nám jen zůstanou. 2.) Už tam jen chvíli stála, v slzách se krásně smála, k loučení vlak že houká nám. Někdy zas v dálce píská a mě se stále stýská, na nádraží dál chodívám. Ten její smích stále tam zní, dnes už to vím, neměla lístek zpáteční. REF.: Bůh ví kde jsou . . . 2x F I N E |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:24:38 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |