Jak se člověk mýlí

Když bývával jsem školákem,
já snil jak život zázrakem 
změní se,
až budu chodit do práce,
jak žít budu a utrácet
peníze. 
Čekal jsem jak na trní,
kdy se má chvíle naplní
a v dlouhatánských hodinách,
jsem bloudil ve svých vidinách.
 
Jak se člověk mýlí, v pravé chvíli
zřídka doví se,
jak se člověk mýlí, kolik síly
ztratí v remíze. 

Co já bych rád
komukoli teď dal,
kdybych vždycky napřed věděl
to, v čem mýlím se,

všechny peníze. 

Když jednou takhle v pondělí
mi kdosi řek, že dospělý 
už prý jsem,
já na hák tašku pověsil
a do života ze všech sil
rozlít se. 
Však stačil jsem jen křídly hnout,
jednou, dvakrát se rozlítnout
a hned při prvním přistání,
jsem slét na vlasy havraní. 

Jak se člověk mýlí, v pravé chvíli
zřídka doví se,
jak se člověk mýlí, kolik síly
ztratí v remíze. 
Co já bych rád
komukoli teď dal,
kdybych vždycky napřed věděl
to, v čem mýlím se. 
Jak se člověk mýlí, v pravé chvíli
zřídka doví se,
jak se člověk mýlí, nemyslí-li
a hned žení se. 
Co já bych rád
komukoli teď dal,
kdybych vždycky napřed věděl
to, v čem mýlím se,

všechny peníze.