Rám bez obrazu

Rám bez obrazu jsem náhle a tak stojím bosá na mrazu
a přesto říct se bojím „vrať se nazpátek“ 
jak věrný psík tu marně čekám u vrátek, já bláhová.

Číš nedopitá a struny potrhané, váza rozbitá,
u stolu místo prázdné, náruč vychladlá,
od tebe uschlé květy, střepy zrcadla, je vše co mám.

Bílá ramena hladit nemají vůli, bříza zlomená, 
kterou blesk přeťal v půli, krb, v němž nehoří, 
temný stín co sám k sobě nocí hovoří, to jsem teď já.

	Tys řekl „čau“ , no tak si tedy běž,	
	vždyť sliby tvé, to všecko byla lež,
	teď, lásko má, se musím ptát,
	proč říkals „mám tě rád“ ?
	Že dosud líbáš mě, já stále sním,
	vždyť pár tvých něžných vět, 
to byl můj svět, tys byl mi vším.

Brána zamčená, nepřijde nikdo brzy, okna zastřená
roletou hořkých slzí, zrezivělý klíč, jímž nikdo neodmyká, 
nenávratně pryč je láska tvá.

Klenbou trnitou brodím se nocí sama, cestou spletitou
vyklouzlo pod rukama, jako z mlhy cár, jak domek z karet spadlo
šťastných roků pár do prachu cest.

Jak trest za zločin je vědět, že jsem sama, v prachu pavučin
proplouvám vzpomínkama, zhořkly najednou,
okovů mají tíhu, hloubku bezednou, jak bolest má.


(hudba : F.Lai,  text : Alena Valová)