Směs polek Karla Vacka - I.

Předehra

Pojď s námi holka zlatá mašírovat,
ať taky něco užiješ,
až budou zlaté hvězdy z nebe padat,
tak mi z nich jednu přišiješ.
Přišiješ ji hedvábím,
já tě za to políbím,
pak bude celá naše rota koukat,
jak umí šarže milovat.
Přišiješ ji bavlnkou,
za rok budeš maminkou,
pak bude celá naše rota tlačit,
kočárek s malou Andulkou.


Ale ne, ale ne, ale ne, ty už mě ráda nemáš,
ale ne, ale ne, ale ne, ty na mě zapomínáš.
Ale ne, ale ne, ale ne, nebudem víc už si lhát,
pro mě a třeba za mě, můžeš si na mě vzpomínat.


Čtyři páry bílejch koní, podkovy jim pěkně zvoní,
ty mě povezou jednou za tebou.
Čtyři páry bílejch koní, a ty nikdo nedohoní,
až za naší zahradou prásknu bičem nad hlavou.


Ráda mám jenom tebe, 
přijdi k nám, 
dám ti třeba modré z nebe.
Přijdi k nám, 
já tě na zahrádce čekám,
tam poznáš sám, 
že srdce své pro tebe mám.

Mezihra

Krásné chvíle v tvém náručí,
věrnou lásku znát mne učí,
půjdem žitím, 
jak v louce kvítím,
víš, co srdce žádá,
měj mne proto ráda,
já ti přece dávám,
všechno to, co mám.
¨

Proč ta sova tolik houkala: hů a hů a hů,
na mne se tak divně koukala, hů a hů a hů.
(: Ta na tebe, má lásko, něco ví a nepoví,
proto včera tolik houkala: hů a hů a hů. :)


Zůstaň tu s námi, muziko česká,
hrálas nám vždycky pěkně,
řízni do toho i dneska.
Zůstaň tu s námi na věčné časy,
máme tě rádi vždyť jen naše si.


Kalná je voda ve Vltavě,
proč já tě, holka, nosím v hlavě?
Kdyby ta voda, ach, čistá byla
už by mě faleš netrápila,
a že ta voda, ach, čistá není
čeká nás oba rozloučení.
Čistá je voda u pramene,
proč máš to srdce, jak z kamene?
Kdybys to srdce, ach, lepší měla
dal bych já za tě duši z těla,
a že máš srdce tak jako z ledu
už víc tě k řece nepovedu!


Hej panímámo, nač tu dceru máte,
takhle se vnoučat už nedočkáte.
Hej, panímámo, dejte požehnání,
vždyť je to děvče k pomilování.