Směs polek Karla Vacka II.

Předehra

V tom našem háječku roste bříza zelená,
jsou na ní v srdíčku naší lásky písmena.
(: Když mě páni na vojnu zavolají,
ať z tej břízy flintu mi udělají,
já pak budu rád, na tebe vzpomínat. :)

Za rok, za dvě léta už nebudem se znát,
láska mladá, ta brzo uvadá.
Za rok, za dvě léta budem se všemu smát,
dávno, že už dávno, tebe měl jsem tak rád.

Stojí štěstí na rozcestí a ptá se, 
kam má jít, koho má potěšit.
Klobouk smeknu, pak mu řeknu,
ať přijde taky k nám,
protože nechci být věčně sám.

Kdyby to vaši věděli, 
kam já chodím v neděli, 
lásko má, už by mě nechtěli.
Dávám si hrát tu polku kterou mám rád,
i když to je jen šumařinka, 
pak teprv klidně jdu spát.

(: Děvče měl jsem tě rád,
nesmím tě svojí zvát,
odešla jsi štěstí hledat v dál
a já zůstal smuten zcela sám.
Vrať se mi zase zpět,
těšit mě bude svět
a prožívat spolu budem zas,
ten podzimní lásky čas. :)

Až se budeš vdávat, tak si vzpomeneš,
že jsi byla mou láskou jedinou.
Já se budu dívat, jak se povedeš
za ruku s jinou, tobě souzenou.

V háječku potůček dobře svou cestičku zná,
proč jen můj miláček na ní už zapomíná?
Ten potůček ví, kam asi chodí,
kam se zatoulává můj chlapec modrooký.
Já tě ráda mám, ze srdce ti lásku dám,
ta mně nechceš znát, asi máš jinou rád.
Když nepřijdeš k nám, sama si tě vyhledám,
vždyť já na světě nikoho, víc nemám.

Mou zlatou matičku nikdy jsem nepoznala,
však bych si na tebe, hochu můj, stěžovala.
Má matička spí, tam za bílou zdí,
že jsem opuštěná jenom mne tolik trápí.
Já tě ráda mám, ze srdce ti lásku dám,
ta mně nechceš znát, asi máš jinou rád.
Když nepřijdeš k nám, sama si tě vyhledám,
vždyť já na světě nikoho, víc nemám.