| Franta Poupě |
Líbej než vzejde nám den bílý |
Předehra Když hvězdy stříbrné zasvítí tmou a vše již dřímá sen. Námořník své Anny šeptá buď jen mou, než vzejde bílý den. Dnes naposled jsme tak sami, zítra budu za horami. Dej mi svou lásku nech líbat svůj ret, vrátím sek Tobě zpět. Refrain: Líbej, než zhasnou hvězdy bílé, škoda je krásné chvíle, vím, že máš mě rád. Zítra už budeš někde v dáli kde zlaté slunko pálí na sen vzpomínat. Odejdeš sám a sám za moře Bůh ví kam. Líbej, než vzejde nám den bílý vzpomínej se mnou chvíli, než odejdu spát. Uvadl na stráni růžový květ a v srdci zbývá tíž. Námořník vrátil se k své Anny zpět, na hrob jí dává kříž. Sen lásky mé byl jen krátký, vrať se mi dívenko zpátky. Do světa širého odejdu sám, žít zašlým vidinám. Refrain: Líbej, než zhasnou hvězdy bílé, škoda je krásné chvíle, vím, že máš mě rád. Zítra už budeš někde v dáli kde zlaté slunko pálí na sen vzpomínat. Odejdeš sám a sám za moře Bůh ví kam. Líbej, než vzejde nám den bílý vzpomínej se mnou chvíli, než odejdu spát. |
Vytištěno dne: 30. 11. 2025, 18:04:14 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |