Marná vzpomínka

Předehra

1. Proč nám život béře, 
co nám jednou dal,
čistou lásku jak ten sníh,
proč nám nenahradí,
co nám navždy vzal,
těch pár slůvek hřejivých.
Upřímnou lásku, nezapomeneš,
na tu si vždycky v žití vzpomeneš.
A v těch starých místech, 
kde jsi štěstí měl,
hvězdám by jsi pověděl:

Refrain
(: Proč marně vzpomínám, dávno zašlých chvil,
kdo to moje srdce vždycky potěšil.
Proč marně vzpomínám, co mě osud vzal,
že odešel navždy, kdo mě miloval.
Osadou bloudím tak tichou noční tmou,
kde hvězdy zlaté svítí mi nad hlavou,
a marně vzpomínám, dávno zašlých chvil,
kdo to moje srdce vždycky potěšil. :)

2. Kdybys prošel světem nezapomeneš,
na toho jež měl jsi rád,
budeš se jen toulat v sladkých vzpomínkách,
které budou v srdci hřát.
Vždyť i ty hvězdy, v žití nám zhasly,
jako ta láska odešla navždy.
Dnes jen kytar tóny nesou do dáli,
smutnou píseň osady:

Refrain
Proč marně vzpomínám, dávno zašlých chvil,
kdo to moje srdce vždycky potěšil.
Proč marně vzpomínám, co mě osud vzal,
že odešel navždy, kdo mě miloval.
Osadou bloudím tak tichou noční tmou,
kde hvězdy zlaté svítí mi nad hlavou,
a marně vzpomínám, dávno zašlých chvil,
kdo to moje srdce vždycky potěšil.