Směs polek Antonína Borovičky

Předehra

(: Přijď do zahrádky mé, než půjdeš spát,
já ti tam hezká chci slůvka zašeptat.
Přijď do zahrádky mé, růže ti dám,
ať víš, že ze všech jen tebe v lásce mám. :)
(: V zahrádce mé je lavička a na ní je monogram,
tam se nám otevírá naší lásky chrám.
Ta čtyři bílá písmena do věnečku vpletena,
ta značí, srdce naše že jsou si přisouzena. :)

Vyhrávala kapela, vyhrávala zvesela
má milá vyběhla celá zardělá.
Utrhla mně růžičku, dala sladkou hubičku,
když navzdory všem, pod okénečkem 
zpíval jsem jí písničku.

Páni muzikanti jdou, panenky pokukujou,
pod kterým okénkem pěkně zahrajou.
Dneska budou sólo hrát, jenom té, co já mám rád,
ta je upřímná, modré oči má,
ta mně řekla častokrát.

(: Můj milý, až přijdeš k nám,
růžičku ti pěknou dám,
dám ti hezkou růži za klobouček,
protože tě ráda mám,
dám ti hezkou růži za klobouček,
protože tě ráda mám. :)

(: Nejhezčí koutek na světě znám,
tam chci být s tebou docela sám.
Tam chci tě míti jen pro sebe,
budeme žít svojí lásce, 
ty pro mě, já pro tebe,
budeme mít zcela malý
kousek do nebe. :) 

Až budou trumpety překrásně zpívat,
tu písničku, jež byla má i tvá
budeme oba dva v srdcích ukrývat,
to, co nejvíc u srdce bolívá.

Až budou trumpety zas krásně zpívat,
tu písničku, kterou tak dobře znáš,
do modrých očí tvých chtěl bych se dívat,
a věděl bych, proč slzy ukrýváš.