Směs polek Karla Valdaufa

Předehra

Naše slípka kropenatá šedého peří, 
vzkázala mně moje milá, že mně nevěří.
(: Když nevěří, ať nechá a já půjdu do světa,
tam si budu namlouvati hezká děvčata. :)

Pod jednou střechou jsme mládí prožili,
ráno co ráno do školy chodili.
(: Když nám bylo dvacet let, tvou lásku jsem si přál,
ty ses mi vdávala, ale já na vojnu rukoval. :)

(: Mládí nevybouřené tropívá neplechu,
já se proto né a né nechci vdát ve spěchu.
Bílá vlečka pár let přečká.
Mládí nevybouřené chce svůj čas a tečka! :)

(: Dávno přešla doba loučení, stářím zbělel vlas,
pryč jsou chvíle mámení, touhy spálil mráz.
Nám dnes dítě lásky vypráví, jak je krásné míti rád,
chodí s ní alejí jako já, když jsem byl mlád. :)

(: V tanci, když tě držím v pase, 
celý sál hned usmívá se,
kapela je veselá, 
ba i ten, co spí na base.
K ránu, když slunce vychází, 
jdou ze sálu všichni ven,
ty mi dáš to, co mi schází, 
pak jsem víc, než spokojen. :)

(: Děvče měl jsem tě rád, 
nesmím tě svojí zvát,
odešla jsi štěstí hledat v dál 
a já zůstal smuten zcela sám.
Vrať se mi zase zpět, 
těšit mě bude svět 
a prožívat spolu budem zas, 
ten podzimní lásky čas. :)

Proč není obilí bez koukolu, 
my bychom šťastnější byli spolu.
(: Ale že je v tom obilí koukolu moc, 
já nespím, já myslím na tě celou noc. :)  

Vesnice spí, měsíc ji hlídá, 
jsme poslední, co nejdem spát.
Vždyť každý ví, kdo ve tmě líbá,
že dobrou noc je těžké dát.
Až měsíc k ránu, k ránu zbledne,
ať rosa trávu, trávu zvedne,
vesnice spí a my to víme,
že jenom k ní patříme.

Dohra