Nemůže být každý jako já

1. Otevřu si ledničku, ufláknu kus špeku,

   potom sáhnu do skříně a opráším deku

   nachystám si drobný na vlak a pod klobouk háro svý si dám.

   Ze zdi sundám kytáru, oblíknu si džíny,

   najdu boty do páru, košili ze špíny,

   kanárovi šoupnu zrní, sbalím bágl a cejtím se jak král.


R. Není dáno každýmu, cejtit vůni modřínu,

   nemůže bejt každej jako já.

   Na tý louce zelený, ukáže se že není,

   pro každého tráva akorád.


Mezihra: banjo

2. V couráku mi závidí všechny starý báby,
   když to na ně vybalím, jak Malajka vábí,
   smějou se povídají, že prej na kytáru pěkně hrám.
   Na kopečku v hospodě, v Starým zapadáku,
   k pivu gratis dávají dva okurky z láku,
   dám si jedno točený, pak řeknu ahoj a vodpluju v dál.

R.

Mezihra: banjo

3. A teď se vám pochlubím, co vůbec nikdo neví,
   že prej sem vlk samotář, každýmu se jeví,
   jenom jeden kvítek mladý dobře ví, že nevadruju sám.
   Taky jezdí sama ven a to se mi líbí,
   oči modrý jako len a splní co slíbí,
   zkrátka takovejdle vandr nemůže mít každej jako já.

R.  ……..a je.