Kostelíček

PŘEDEHRA 4 takty  

Za dědinkou zelený vršíček, 
na něm stojí pěkný kostelíček, 
v kostelíčku plno andílku, 
kteří nemají nic na tílku. 

Okolo vánočních svátku 
na zádičkách mají jinovatku, 
ale v létě každý 
špulí zlatou tvářičku svou 
tlustou, baculatou. 

V tom našem venkovském kostelíčku 
je plno buclatých andělíčku. 
Jeden jen po očku pokukuje, 
jiný krček přes něj natahuje, 
třetí tvář má k sloupů obracenou, 
ze prý ji má špatně pozlacenou, 
ten ze všech nejmenší jim závidí, 
že z té výšky pranic nevidí.  

V neděli je vždycky na vršíčku 
plno hezkých panen v kostelíčku, 
když pan kaplan spustí kázání, 
každý myslí jen na pokání. 
Když se panny zpovídají, 
andílkové zbožně naslouchají, 
jedno je jim na těch pannách k smíchu, 
že z nich žádná není beze hříchu. 

V tom našem venkovském kostelíčku 
je plno buclatých andělíčků. 
Jeden jen po očku pokukuje, 
jiný krček přes něj natahuje, 
třetí tvář má k sloupů obracenou, 
ze prý ji má špatně pozlacenou, 
ten ze všech nejmenší jim závidí, 
že z té výšky pranic nevidí.  

Ku radosti všechněch andělíčků 
bývá někdy svatba v kostelíčku, 
když si bere mladá starého, 
to nic není pro ně nového. 
Zato div nepuknou zlostí, 
když si bere mladý staré kosti, 
ale všichni mají švandu velkou, 
když jsou křtiny ještě před veselkou. 

V tom našem venkovském kostelíčku 
je plno buclatých andělíčků. 
Jeden jen po očku pokukuje, 
jiný krček přes něj natahuje, 
třetí tvář má k sloupu obrácenou, 
že prý ji má špatně pozlacenou, 
ten ze všech nejmenší jim závidí, 
že z té výšky pranic nevidí.  

ORCHESTR 16 taktů  

Třetí tvář má k sloupu obrácenou, 
že prý ji má špatně pozlacenou, 
ten ze všech nejmenší jim závidí, 
že z té výšky pranic nevidí.