Kdepak jsi maminko

PŘEDEHRA 8 taktů  

Vzpomínka něžná nitky spřádá,
mám hezký obrázek v rámu 
a na něm to, kdyžs byla mladá,
milovanou mou mámou. 

Kdepak jsi, maminko, už dávno spíš, 
má drahá vzpomínko, proč neslyšíš? 
V chalupě na mě ticho padá jako
sůl do ran a šrámů.  

Nestyď se, člověče, dokud je s tebou, 
povědět mamince, jak máš ji rád. 
Když tě už samotou ruce zebou, 
pozdě je lásku svou najevo dát. 

Nestyď se, člověče, za slova lásky, 
slova jsou kouzelná, smažou i vrásky. 
Nad tvojí mámu na světě není, 
dopřej ji úsměv a pohlazení.  

Dívám se, dívám do těch oči 
na hladké, líbezně skráně. 
A marné doufám, ze zas vkročí, 
přeběhne jarní stráně. 

Kdepak jsi, maminko, čas mi tě vzal, 
jen tebe, vzpomínko, hýčkám si dal. 
Když někdy slza tvář mi smáčí, 
modlím se, buď vůle Pane.  

Nestyď se, člověče, dokud je s tebou, 
povědět mamince, jak máš ji rád. 
Když už tě samotou ruce zebou, 
pozdě je lásku svou najevo dát. 

Nestyď se, člověče, za slova lásky, 
slova jsou kouzelná, smažou i vrásky. 
Nad tvojí mámu na světě není, 
dopřej ji úsměv a pohlazení. 

ORCHESTR 16 taktů 

Nestyď se, člověče, za slova lásky, 
slova jsou kouzelná, smažou i vrásky. 
Nad tvojí mámu na světě není, 
dopřej ji úsměv a pohlazení.