Za dolanskou hájovnou

1. 
Za dolanskou hájovnou, když se slunce k spánku sklání, 
jdu se starou puškou svou, vyjde hajný na čekání. 
Soumrak do háječku pad, v lukách zavonělo kvítí 
a sluníčko šlo už spát, jen měsíc jasně svítí,
a sluníčko šlo už spát, měsíc jasně svítí. 

2. 
Smutné houkání výra, jinak všude ticho kolem, 
jen lehkonohá víla přeběhla tam nad údolem, 
na palouček srnec vběh, za ním srnka ještě mladá, 
zavětřil, nastavil slech, v tom háji rána padá, 
zavětřil, nastavil slech, v tom háječku rána padá. 

3. 
Ztratila se srna v les, ozvěna se odrazila, 
když do kvítí srnec kles, v trávu, která zavoněla, 
za dolanskou hájovnou na rameni srnce, pušku, 
hvízdá si písničku svou hajný, co měl dobrou mušku, 
hvízdá si písničku svou hajný, co měl dobrou mušku.