Marcel Zmožek |
Nic nestává se náhodou |
1. Chtěl bys jen světlem být, leč tápeš tmou obelhán vlastní příčinou navzdory všem snům najdeš klid když věčným poutníkem chceš být R. Hvězdy nás vedou cestou, necestou a slunce dál drží dráhu svou a kam jen Tvé stíny dosáhnou nic nestává se náhodou Pláč je trápení až k zbláznění a stejně každý míří o krok dál když jitřní poutník sám bloudí zlou tmou nic nestává se náhodou 2. Když zhasíná svět a temný je tvůj kout jsi vězněm dál v zajetí pout a víc už nezbývá ti nic jen slova, co neumíš je říct R. Hvězdy nás vedou cestou, necestou a slunce dál drží dráhu svou a kam jen Tvé stíny dosáhnou nic nestává se náhodou Pláč je trápení až k zbláznění a stejně každý míří o krok dál když jitřní poutník sám bloudí zlou tmou nic nestává se náhodou |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 17:08:34 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |