Dědečkův duch

Nad Vltavou je cosi,
plouží se to v rákosí,
k mé hrůze je to cosi,
dědečkův duch.
     
Oh nech mě být,
já už víckrát nebudu pít.

Děda si k láhvi sedá,
ani loknout mi nedá
a vedle něj, oh běda,
se šklebí myš.

Oh nech mě být,
já už víckrát nebudu pít.

Kdo pochopí,
když vleze blíž,
co natropí
zlá bílá myš.

Už se mě na nic neptá,
jenom se hloupě chechtá
a zničeně mi šeptá,
ten dědův duch.

Oh nech mě být,
já už víckrát nebudu pít.

MEZIHRA

Žádné pivo, žádný fernet,
žádná vodka, žádnej rum
a samý mlíko, pytel čaje
a už ho chlastá celej dům
a ráno vstanu, půjdu zdravej,
všechno vidím, všechno znám,
plno peněz, co teď s nima, 
jenom čumím a všechno mám.

Slunce svítí, tráva roste,
kolem samej zdravej vzduch, 
za to stěstí může dědek 
a ten jeho starej duch.

Nebudu pít!