Já chci být jen svá

Nač myslím, co hledám, to patří mně jediné.
Že spoutat se nedám, Bůh možná mi promine.
Je klam, že mě někdo vlastnit má.
Vždyť já chci být jen svá.

Že ztěží mě zkrotíš, to drží mě nad vodou.
Proč se mnou je potíž ? Snad křtěná jsem svobodou. 
Bez té zdála bych se bezcenná. 
Já chci být jen svá.

Spíš přikážeš řekám směr, jímž mají plout, 
než zamkneš mě do čtyř stěn svých.
I já mířím někam, jsem silná jak proud
a nezkrotnost není snad hřích.

Chci dotknout se ohrad, kde sto hvězd se ligotá.
Vždyť nemám co prohrát krom sebe, krom života.
Tak hájím si volnost jak se dá.
Vždyť já chci být jen svá. 

Tak nedej mi stonat a chřadnout v tvém područí.
Chci slyšet zvuk sonát i létat se naučím.
Jak dřív ctižádosti posedlá.
Zas já chci být jen svá. 

Vsaď na cit, ne na lest, a slůvkem se zmiň, 
že cítíš mě, ať jsem jaká jsem. 
A chceš-li mě nalézt, sám zbožňuj se míň 
a nedrž mě v zajetí svém. 

Jen ztěží se změním, když mocní si zamanou.
Ne nejsem tvým jměním a nejsem tvou poddanou.
Sama sebou se stávám, na vědomí ti dávám, 
že já chci být jen svá. Jen svá.