Pane kapelníku hrajte mi tu mou

1. Žil jsem vždy jenom vidinám,
chodíval jsem tak sám a sám
nad město večer do sadů,
prožít svou snivou náladu.
Večer mne líbal na čelo,
srdce mne trochu bolelo,
do malé hospůdky šel jsem pak rád,
abych tam slyšel hudbu hrát:
Pane kapelníku, hrajte mi tu mou,
moji starou píseň zamilovanou.
Když ta píseň zní, tu mé srdce sní,
že je celý život lidský pouze hrou.

2. Náhodou poznal jsem děvčátko,
svěží jak jarní poupátko,
zpily nás toulky v okolí,
do lesů, k řece, do polí.
Večer pak jsme se vraceli
znaveni svými pocely,
do malé hospůdky ved´ jsem ji rád,
abych tam slyšel hudbu hrát:
Pane kapelníku, hrajte mi tu mou,
moji starou píseň zamilovanou.
Když ta píseň zní, tu mé srdce sní,
že je celý život lidský pouhou hrou.

3. Života dny tak všedně jdou,
lidé se sejdou a rozejdou,
pohádka byla kratičká,
zbyla mi jen ta písnička.
Bzučí mi v hlavě vzpomínkou
na moji holčičku malinkou,
do malé hospůdky sám zas jdu rád,
abych tam slyšel hudbu hrát:
(: Pane kapelníku, hrajte mi tu mou,
moji starou píseň zamilovanou.
Když ta píseň zní, tu mé srdce sní,
že ten celý život lidský není hrou. :)