Královna pustin

Padá sníh na střechy domů i na střechy stájí,
ve dvou tam za okny tančí a něžně se ptají
jen on a královna pustin,
tak prudká a čistá jako vodopád
dají si dnes hodně dárků,
hlavně chtějí si svou lásku dát.

On poznal ji v kraji tak prázdném, že sám se tam bojí,
teď může ji hladit a líbat pod jmelím a chvojím
jen on a královna pustin, 
tak prudká a čistá jako vodopád
dají si dnes hodně dárků,
hlavně chtějí si svou lásku dát.

Teď svítí tu tajemný měsíc,
v té záři se třpytí zrnka závějí,
rudý krb sálá a zahřívá,
přesto ti dva se něčím zachvějí.

Noční sníh zasype okna i zárubně dveří,
ti dva se skryjí i hvězdám a sotva se svěří,
že on a královna pustin, 
tak prudká a čistá jako vodopád
dají si dnes hodně dárků,
hlavně chtějí si svou lásku dát.

MEZIHRA 

Dají si dnes hodně dárků,
hlavně chtějí si svou lásku dát.