Holoubek

1. Až svou zádí loď se k Havaně otočí,
budou plakat pro mne tvoje černé oči.
Černé jak vrak lodi, co k nebi z moře ční,
černé jak mé lásky mantilla smuteční.

Nastokrát běda tomu, co moře schvátí,
milostiv Bůh těm, kteří se nenavrátí!
Proč plakat, oči?
Proč srdce pro mne kvílí?
Na okno, když ti holoubek used bílý.
Zaplaš myšlenku zlou!
Duch můj vždyť v něm se skrývá,
za mne oči tvé i rety zlíbá,
ty splať mu lásku mou!
Nedej venku mu stát,
čti jen v očích co skrývá,
vzpomeň, až za mne tvá zlíbá,
jak jsem tě míval rád!

2. Vzpomeň, až pak budu od tebe světa lán,
jak nám ruce vázal padre karmelitán.
Štolou, jak je vázal, bělejší snad než sníh,
když nám k svatbě hráli andělé v nebesích.

Jen vzpomeň, až se za obzor loď má ztratí,
milostiv Bůh těm, kteří se nenavrátí!
Vzpomínka na mne přec tě však někdy schvátí,
milostiv Bůh těm, kteří se nenavrátí!
Zaplaš myšlenku zlou!
Duch můj vždyť v něm se skrývá,
za mne oči tvé i rety zlíbá,
ty splať mu lásku mou!
Nedej venku mu stát,
čti jen v očích co skrývá,
vzpomeň, až za mne tvá zlíbá,
jak jsem tě míval rád!

3. Do dvou let, když k nám se v Havanu nevrátím,
ví Bůh, na dně moře na věky že už spím.
Potom dej mši sloužit za spásu duše mé,
potom najdi sobě potěšení jiné.

Nastokrát běda tomu, co moře schvátí,
milostiv Bůh těm, kteří se nenavrátí!
Proč plakat, oči?
Proč srdce pro mne kvílí?
Na okno, když ti holoubek used bílý.
Zaplaš myšlenku zlou!
Duch můj vždyť v něm se skrývá,
za mne oči tvé i rety zlíbá,
ty splať mu lásku mou!
Nedej venku mu stát,
čti jen v očích co skrývá,
vzpomeň, až za mne tvá zlíbá,
jak jsem tě míval rád!