Záhada

Nevím lásko moje zda měsíc za to může.
Pod černou látkou prosvítá kousek tvojí kůže.
A pramen mokrých vlasů co na rameno padá.
Chci dotýkat se prsty jen tam kde to máš ráda.
Hej!

Někde v tobě dřímá kus střelného prachu.
Jsi anděl co se zřítil do labyrintu strachu.
A noční víla která chrání denní kvítí.
Jsi maják, který lodím jen do soumraku svítí.

Refr.
Jako hvězda záříš, tak marně ve tmě hledáš skrýš.
A tu tvoji vůni si do paměti uložím.
Za oběžnou dráhou kam mé srdce vystřelíš.
Teď máme spoustu času já do hvězdného prachu,
si tě položím.

Nevím lásko moje co vlastně za to může,
že když se touláš světem já se cítím hůře. 
Netopýr na věži, kde odbíjí desátá,
posílám prázdný dopis co nemá adresáta.

Refr. 2x
Jako hvězda záříš, tak marně ve tmě hledáš skrýš.
A tu tvoji vůni si do paměti uložím.
Za oběžnou dráhou kam mé srdce vystřelíš.
Teď máme spoustu času já do hvězdného prachu,
si tě položím.