Když do diskretních cukrárny stěn

1. Zda na to, paní má, si vzpomínáš a víš,
jak před rokem noc teplá lehla na Paříž?
Kol nás již dávno zmlklý bulvár tiše dřímal a snil
a měsíc naň z mraků stříbra jas lil.
Jen my dva bloudili jsme spolu v ulicích
a ret náš mlčel, byl němý a ztich.
V tom zrak tvůj ztrnul a žas,
když úsměv jitřenky zhas,
a z věže čtvrtou odbíjel čas.

Refrén:
Když do diskrétních cukrárny stěn
k nám loudil se den, čaj v koflíku vřel.
Přestože, drahá, mlčel tvůj ret, 
já v očích ti čet a porozuměl.
Kdes v koutku klavír tiše vyprávěl své zkazky
o snech lásky, jíž nelze odolat.
A do diskrétních cukrárny stěn 
k nám loudil se den a čaj zvolna chlad.

2. Když lidské srdce počne pro někoho bít
a milý obrázek je na dně jeho skryt,
tu člověk všeho hluku rušivého straní se hned
a ničí mu slunce, ničí mu svět!
Když pak mu srdce touhou lásky churaví,
tu tichý koutek si najde a ví,
že někdo, koho rád má, až bude šero a tma,
v ráj povede jej, do neznáma!

Refrén:
Když do diskrétních cukrárny stěn …