Šlapeto / Karel Hašler![]() |
My jsme ti chlapci plešatí |
1. On: Slečno, co mi říkáte, to je velká lež, to je malá útěcha na tak velkou pleš. Ona: Když je muž moc vlasatý, dostanu z něj strach, ale když je plešatý, povzdechnu si „ach“. Vysokánské čelo krášlí mládence, to je přece důkaz inteligence. On: To vám pán bůh odplatí, viďte, kluci plešatí, každý, kolik nás tu je, ať se mnou notuje. Refrén: My jsme ti chlapci, chlapci plešatí, my máme rádi svět, kdo má pleš, ten se v světě neztratí toho je vidět hned. Kam jsme mohli, tam jsme vlezli, až nám z toho vlasy slezly, zůstala nám než ta naše milá, krásná pleš. 2. Ona: Jaké jsou v tom rozdíly, správně řečeno, na hlavě mít patičku nebo koleno. On: Mám však přece jenom strach, že Vás netěší chlapce místo v kudrnách šimrat na pleši. Ona: Vlasy nejsou všecko, s čím se vítězí, ve vlasech ta láska přeci nevězí. On: To vám pán bůh odplatí, viďte, kluci plešatí, každý, kolik nás tu je, ať se mnou notuje. Refrén: My jsme ti chlapci, chlapci plešatí, … |
![]() Vytištěno dne: 19. 04. 2025, 14:33:44 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |