Nehleď sem ani tam

1. Nabručen tak občas, příteli můj,
to člověk může být, 
stále však být jak mrak,
tak to dál nemůže jít.
Dál se na tě dívat, příteli můj,
vztek by mě popadnul,
tož je čas, abys zas 
moji radu vyslechnul:

Refrén:
Nehleď sem, ani tam, rovně vpřed se dej,
děj se co děj, na to nic nedbej!
Nevíš-li kudy kam, dlouho neváhej,
chutě v boj se dej, na to nic nedbej!
Neříkej: „vše marné přec!“
když to hned nechce jít,
vše půjde, jen každou věc
za ten správný konec vzít.
Nehleď sem, ani tam, rovně vpřed se dej,
děj se snad co děj, na to nic nedbej!

2.	Na čele mít vrásky, příteli můj,
o to přec nestojíš,
také proč nebo nač?
Mračením nic nespravíš.
Proto měl bys z toho, příteli můj,
důsledky vyvodit,
líp je snad znova dát 
ode mne si poradit:

Refrén:
Nehleď sem, ani tam, …