Přes devět moří

Jela bych s tebou přes devět moří,
jela bych s tebou bůhví kam.
Moře je modré, modrá je dálka,
dálka je toužení a touha, to je sen.

Přeletěla bych stotisíc kopců,
přeletěla bych celý svět.
Nebe je modré, dálka se ztrácí,
ztrácí se stesk, kterým je člověk nemocen.

Co ty o tom víš,
jak líně vleče se ztracený čas do nekonečna.
Co ty o tom víš, co je to, 
když mlčí okolo nás samota věčná.

Volám tě, volám přes devět moří,
milion kopců, tisíc řek.
Vrať se mi zpátky aspoň na chvíli,
vrať se mi zpátky, vrať se zpátky,
vrať se aspoň na jeden,
na jeden, na jediný den.