Vánoční

Až dneska večer zavřu oči a půjdu spát,
o tom co si všechno přeju, si nechám zdát.
Najednou vidím celý ten blázinec,
za víčky mám prosinec, co rozběhne se jako film.

Má láska kolem nás zas všechno rozsvítí,
babičku Mrazík z televize lapí do sítí.
Máma peče, táta dělá chytráka,
děti chtěj koledy a zpěváka tak děda pouští Goťáka.

Ten z desky zpívá:
Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce,
čas kdy nikdo z nás nemusí se bát.
Zas po roce jsou Vánoce, jsou Vánoce,
a všichni andělé při nás budou stát.

Zatím co sním si venku stojí jenom tak,
postavený ze třech koulí sněhulák,
klepe na dveře a chtěl by nastínit,
že je to jeho lastminute a prosí o zázrak.

Mám pocit, že je to ten z loňska a že i ty ho dobře znáš,
že si před rokem vedle lehnul na polštář.
Pozvu ho dál a zjistím že už nestudí,
a najednou mě probudí: Kdepak ty ptáčku hnízdo máš.

A zase zpívá. 
Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce,
čas kdy nikdo z nás nemusí se bát.
Zas po roce jsou Vánoce, jsou Vánoce,
a všichni andělé při nás budou stát.

Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce,
čas kdy nikdo z nás nemusí se bát.
Zas po roce jsou Vánoce, jsou Vánoce,
a všichni andělé při nás budou stát.

Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce,
čas kdy nikdo z nás nemusí se bát.
Zas po roce jsou Vánoce, jsou Vánoce,
a všichni andělé při nás budou stát.