Koncem nic nekončí

Jak pouště rozkvetou kdo ví, 
jak slepí prohlédnou kdo ví, 
fasádou nahodilých vět 
kámo bortí se svět 
navzdory neměnným jevům 

Ty dáš bezednou tmou to vím, 
paprskům procitnout já vím, 
máš jen pár nejistých let 
jo kámo bortí se svět 
navzdory neměnným jevům 

I ten kdo odchází 
ověnčen slávou 
z údolí slz a více méně 
bolestí 
ta schránka bez frází 
stane se trávou, 
ve klestí 

Zárukou příslibů, 
tou je dáno, 
že koncem vůbec nic a 
nikdy nekončí 
tisíci proroků 
prorokováno, koncem nic 
nekončí... 

Kdy vlastně věděls kam 
jít, jen sám 
jak věci do rukou vzít, 
když sám 
máš jen pár nejistých let, 
hej kámo bortí se svět 
navzdory neměnným jevům 

I ten kdo odchází 
ověnčen slávou 
z údolí slz a více méně 
bolestí 
ta schránka bez frází 
stane se trávou, 
ve klestí 

Zárukou příslibů, 
tou je dáno, 
že koncem vůbec nic a 
nikdy nekončí 
tisíci proroků 
prorokováno, koncem nic 
nekončí... 

I ten kdo odchází 
ověnčen slávou 
z údolí slz a více méně 
bolestí 
ta schránka bez frází 
stane se trávou, 
ve klestí 

Zárukou příslibů, 
tou je dáno, 
že koncem vůbec nic a 
nikdy nekončí 
tisíci proroků 
prorokováno, koncem nic 
nekončí, nekončí, 
nekončí, hm, hm, nekončí