Roky jdou dál

I čápi se vrací do svejch starejch hnízd,
člověk mívá v srdci pár míst,
cestu k nim nejde splíst.
Náš dům kdysi žil teď na římse prach spí,
na jak dlouho Bůh ví.


Dvě holky si sní svoje růžový sny,
maji lásky svý a hned 
se zas hroutí jim svět.
Když náš táta s kufrem zmizel, to tenkrát bylo zlý.
Na jak dlouho Bůh ví.


Roky jdou dál a v tvé oči chápou
co říct ti zkouším, ty dávno víš.
Bylas tak vzdálená a čím dál jsi blíž.
Zůstaň se mnou,
nech mě nést i tvůj kříž.


Když máma nám natloukla, už nevím ani zač,
zůstat silná chtěla jsem, a v sobě skrývala pláč.
Byla jsem žárlivá a zlá, když začlo se mi zdát, 
že někdo tebe víc má rád.
Když vím teď už líp kde jsi ty a kde já,
chci se vrátit, začít znova, čas však dál ubíhá.
Můj čas plyne jak řeka, někdy průzračná, jindy samej kal.
Mý děti jen rostou, ale my stárnem dál.
Za sestrou se dívám když nocí odchází,
kéž jen dál tě Bůh provází.


Roky jdou dál a v tvé oči chápou
co říct ti zkouším, ty dávno víš.
Bylas tak vzdálená a čím dál jsi blíž.
Zůstaň se mnou,
nech mě nést i tvůj kříž.
Zůstaň se mnou,
nech mě nést i tvůj kříž.
Zůstaň se mnou,
chci nést i tvůj kříž.