Pytlácká láska

PŘEDEHRA 5 taktů  

Poslyšte, lidičky, bez zpívání, o jednom pytláckém milování. 
Dlouho jsem nevěřil, až jsem se přesvědčil, ze za mou ženuškou pytlák chodil. 
Dlouho jsem nevěřil, až jsem se přesvědčil, ze za mou ženuškou pytlák chodil.  

Jednou jsem povídal žene svoji, ze jedu do Prahy, to na dva dny, 
ze budu kupovat všelijaký věci, aby mě čekala zejtra v noci, 
ze budu kupovat všelijaký věci, aby mě čekala zejtra v noci.  

Když jsem si na cestu peníze vzal a drahé ženušce ruku podal, 
leh' jsem si pod necky, nedělám to dycky, a na svou ženušku pozor dával, 
leh' jsem si pod necky, nedělám to dycky, a na svou ženušku pozor dával.  

Ženuška myslela, že už jsem pryč, popadla od sýpky ten velkej klíč, 
pěkné bílé mouky do klína nabrala, na dobré koláče zadělala, 
pěkné bílé mouky do klína nabrala, na dobré koláče zadělala.  

MEZIHRA 16 taktů 
 
Když byly koláče upečený, vzkázala ženuška pytlákovi, 
aby on k ní přišel, a to hodně brzy, že už to bez něho nevydrží, 
aby on k ní přišel, a to hodně brzy, že už to bez něho nevydrží.  

A já pod neckama tiše ležel, ze strany na stranu se obracel, 
vyskočil jsem prudce a zařval divoce: Podej mi tu flintu na zajíce! 
Vyskočil jsem prudce a zařval divoce: Podej mi tu flintu na zajíce!  

Já chytil zajíce dvounohýho, bylo to plemene pytláckýho. 
Měl nohy i ruce chlupatý velice, já chytil pytláka při ženušce. 
Měl nohy i ruce chlupatý velice, já chytil pytláka při ženušce.  

Pak jsem své ženušce ruce svázal, ze strany na stranu jí naplácal. 
Tou dubovou holí, křičela: To bolí! Víckrát už nevzkáže pytlákovi. 
Tou dubovou holí, křičela: To bolí! Víckrát už nevzkáže pytlákovi.