Možná

//: H H F# F# G#m G#m E E ://

H
Ať mi někdo řekne, proč se tahle země točí,
F#
na co myslí sebevrah v momentě, kdy skočí,
G#m                                  E
ať mi někdo vodpoví na votázky položený.

H
Jak je možný, že dokola vopakujem chyby,
F#
proč neustále přemejšlíme, co by bylo, kdyby,
G#m                                       E
co se s tělem děje, když jsou duše ukřivděný.

F#
Možná je zbytečný na všechno všech se ptát,
F#
víme, že nevíme nic, tak na co si lhát.

H                                     F#
Možná je tráva modrá, možná je sladká sůl,
                                   C#m
možná jedna a jedna se rovná dva a půl,
          
možná je všechno jinak, než se zdá,
E
možná je na konci tunelu jenom tma.

H                                   F#
Možná je Bohem žena a matka příroda muž,
                                 C#m
možná je lžíce vostrá a tupej je nůž,

možná je všechno jinak, než se zdá,
E
možná je na konci tunelu jenom tma.

Kdo chce vědět, jak se čas života krotí,
kdo v životě počítá jenom pro a proti,
kdo dokola chodí na smyčce uzavřený.

Ten Kdo na vrata klepe, musí čelit otevření,
a kdo se v lese bojí, no tak ať tam není,
kdo v životě nechápe, nedojde pochopení.

Možná je zbytečný na všechno všech se ptát,
víme, že nevíme nic, tak na co si lhát.

Možná je tráva modrá, možná je sladká sůl,
možná jedna a jedna se rovná dva a půl,
možná je všechno jinak, než se zdá,
možná je na konci tunelu jenom tma.

Možná je Bohem žena a matka příroda muž,
možná je lžíce vostrá a tupej je nůž,
možná je všechno jinak, než se zdá,
možná je na konci tunelu jenom tma.

Sólo

Možná je tráva modrá...
Možná jedna a jedna...
Možná je všechno jinak...
Možná je na konci tunelu jenom tma.

Možná je tráva modrá, možná je sladká sůl,
možná jedna a jedna se rovná dva a půl,
možná je všechno jinak, než se zdá,
možná je na konci tunelu jenom tma.

Možná je Bohem žena a matka příroda muž,
možná je lžíce vostrá a tupej je nůž,
možná je všechno jinak, než se zdá,
možná je na konci tunelu jenom tma.