Léta dozrávání

         D7
Život je pro mne obnošená vesta, vše, co se
G                                     D7
dalo, dávno už jsem prožil, ted už mi zbývá
                   D7         G       C       E7
jenom jedna cesta: vstříknu si trochu jedu do žil
          Ami                   Cmi
Pár kapek utrejchu jsem požil a zítra zas si
              G                           A7         D7
pro změnu, v případě, že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu.
     Gdim  D7    
To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,
         G            
když nevěděl jsem kudy dál, až dobrý
D7                                  G Gdim
přítel vrazil mi pár facek a pak se tomu
C  D7    G   Gdim
se mnou smál. 

Dva roky na to to jsem se zas věšel pro tu, co měla oči jako mandle,
co měla pro mě, když jsem se s ní sešel, polibky s chutí cukrkandle.
Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je, bud' jak bud,
a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil, když nemám chut.
Tu opět přítel objevil se náhle, nadávky jeho vyřklé z plných plic
to byly kapky do mé duše zprahlé, a z té mé smrti nebylo zas nic.

Až jednou: Lehl jsem si na koleje, neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel a pražce. tlačily mě do lopatek.
Dobytčí vlak do městských jatek měl ukončit mé trápení,
byl všední den a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.
Čekal jsem zdali přttel se mi zjeví, aby mě vyrval smrri ze klína,
nejde a nejde, asi o tom neví, takjsem se zved a šel jsem do kina.

"Život je pro mne obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si ",
to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
A proto kdo si neví rady, ten ať se smíří s osudem,
my dokaváde budem tady, nikdy říkat nebudem:
"Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát,"
to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatni se musí smát.