Namluvil jsem sobě

Namluvil jsem sobě švarnou dívčinu
co jsem já miloval jak rozmarýnu
to jsem nevěděl že jsem podveden
že mi za ni chodí myslivec jeden

Jednou jsem tam přišel, bylo již dlouho
klepal na okénko, hledím do něho,
Ona má milá s myslivečkem stála
že se na mě dívá, to nevěděla

mezihra

Když hodina čtvrtá z rána odbyla
moje z nejmilejších se probudila
myslivce budí stávej můj milý
ptáčkové v háječku pěkně zpívají

Mysliveček stává boty obouvá,
moje z nejmilejších se natřesává
jsou připraveni na rozloučení,
ale co je čeká to nevěděli

mezihra

Vyšli na dvoreček tam se loučili,
o té věrné lásce si vyprávěli
Já střelil prudce toho myslivce ,
druhou ránu jsem dal svoji milence

Toho myslivečka  jsem na raz zabil
svoji nejmilejší jsem nepřemluvil
sbohem mi dala, štěstí mi přála
ručku mi podala potom skonala.