Na Španělských schodech

Na Španělských schodech 
se stmívá, 
a v zátylku světa zní zvon, 
jsi nenápadná a nepůvabná, 
ale chtivá jak Napoleon. 

Právě se protrhly hráze. 
Právě teď nevím co s tím. 
Právě jsem zaplatil draze. 
Právě jsem zapálil Řím. 

Vždycky jsem chtěl stavět lodě, 
a po mořích plout, 
s větrem snít: 
ta neodbytná a nenasytná 
touha se nepotopit. 

Právě jsem objevil Zemi. 
Právě jsem překročil Don. 
Právě jsem hýčkaný všemi. 
Právě já historión. 
V sedanských blindážích sládne 
i náš hořký a ztracený svět: 
ta nedůtklivá a věčně živá 
nevůle odpovědět. 

Právě vzdal jsem se zlému. 
Právě tak vzdám se i vám. 
Právě jsem uvěřil všemu. 
Právě se připozdívá, 
se připozdívá.