Kouteček bez lidí

Předehra

1. Když tak jedu někdy v keňu sám,
vstříc peřejím zpěněným,
na tebe, děvčátko, myslívám,
tam pod nebem stříbrným.
Vlna za vlnou loď zvedá,
zrak můj však hvězdu tvou hledá.
Potom se té hvězdy dlouho ptám,
v návrat tvůj, zda doufat smím.

Refrain
V dálce modravé, skrytý za lesy dumavé,
kouteček jejž máme rádi na naše mládí čeká.
Místo bez lidí, které každý nám závidí,
tam jenom pozdrav přináší z dalekých světů řeka.
Když slunce v podvečer jde spát do dálných moří,
tu obzor počne jasně plát a nebe hoří.
V dálce modravé, skrytý za lesy dumavé,
kouteček jejž máme rádi na naše mládí čeká.

2. V písni, kterou splav nám zahučí,
vzlétnou duše ke hvězdám,
srdce lásku znát se naučí,
žít budem jen vidinám.
Vpletu do vlasů tvých květy
hezké tak jako tvé rety.
Dříve než usneš v mé náruči,
své ti srdce odevzdám.

Refrain
V dálce modravé, skrytý za lesy dumavé,
kouteček jejž máme rádi na naše mládí čeká.
Místo bez lidí, které každý nám závidí,
tam jenom pozdrav přináší z dalekých světů řeka.
Když slunce v podvečer jde spát do dálných moří,
tu obzor počne jasně plát a nebe hoří.
V dálce modravé, skrytý za lesy dumavé,
kouteček jejž máme rádi na naše mládí čeká.