Tráva

Jde po skosený trávě 
a jde tak jak se to píše 
s větrem v zádech 
s kytkou v hlavě 
důstojně a tiše 
a z polí slítají se ptáci 
a každej z nich jí věří 
a ona se pak vrací 
a má v rukou jejich peří 

Je to můj člověk s hlavou v kříži 
umírající v horku 
můj plakát na refýži 
i má socha u New Yorku 
je to můj voják beze jména 
i ten parník v ústí Něvy 
je to jediná má žena 
jenže ta která to neví 

Místo k ní však mířím někam 
kde je ten co se tak vzteká 
že ta hrůza kterou čekám 
není ta která mě čeká 
Ten můj pocit nemá hranic 
ta má víra bez rezervy 
že už nezmůžu se na nic 
ani na pevný nervy 
natož na nějakou vílu 
a že už nevím o co kráčí 
třeba nemám sílu 
a třeba mi to stačí