Panna Kateřina

1. 
Byla jednou jedna panna, 
měla domek za humnama, 
při něm zahrádku. 

Chodili tam bez přestání 
každý večer po klekání 
chlapci na přástku. 

Každý večer při měsíčku
loudili jí o hubičku. 

V neděli pak u muziky 
zpívalí v tempu polky 
její písničku. 

(Mezihra.) 

2. 
Dnes už není dávno panna, 
má však domek za humnama 
a v něm kolébku. 

Nad kolébkou Kateřina
vzdychá, jaká je to dřina
dělat maminku. 

Vzpomíná, o kterou přástku
dala tu žhavou lásku. 

V neděli pak u muziky
slyší zpívat už jen kluky
její písničku. 

3. 
Kateřino, napij se vína, 
Kateřino, než přijde jiná. 
Kateřino, pojď, půjdem tancovat, 
až zmáčknou polku, 
tak bez okolků, 
pojď v náruč mou 
vím, že se přimkneš, 
sladce mi šeptneš, 
buď jenom mou. 

4. 
Kateřino, napí se vína, 
Kateřino, než přijde jiná. 
Kateřino, pojď, půjdem tancovat, 
až zmáčknou polku, 
tak bez okolků, 
pojď v náruč mou 
vím, že se přimkneš, 
sladce mi šeptneš, 
byla jsem tvou.