Agáta + Dajána

Na celý dům praskot a šum

zahlaholí, když všichni jdou spát.

Do boudy vlez i hlídací pes,

kdo v domě bydlí, nesmí se bát


R1: Straší teta Agáta, Agáta, teta Agáta,

    byla příliš bohatá a ke všem lakomá.

    Řeknu tetě Agátě, Agátě, tetě Agátě,

    nech už toho proklatě, kdo tohle trpět má.


2) Pročpak tvůj duch splácí svůj dluh

    tím, že jak dřív jsi postrachem všech.

    Měsíční svit ozářil byt

    a mně se málem zatajil dech.

R2: Naše teta Agáta, Agáta, teta Agáta,

    prosbou byla dojatá, že strašidel jsem syt.

    Náhle pryč je Agáta, Agáta, teta Agáta,

    zmizela snad za blata a v domě vládne klid.



1)
Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá, 

ona zatím potají jediného v mysli má.

Na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál,

krásná, bláhová Dajána.


2)
Na toho kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál.

Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám,

Předstírá-li ve dne smích,

pláče v nocích bezesných,

krásná, bláhová Dajána.


R:
  Srdce, které zastesklo si, s úsměvem teď žal svůj nosí, 

  stále čeká, čeká dál, o, o, o o o o o .


3) Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout,

   sny, jenž voní skořicí, sny, jenž nelze obejmout.

   Sama bude věčně snít, nenalezne nikdy klid.

   (: krásná, bláhová Dajána. : )


4) = 3)