Bezpočtukrát

Ona: Kolikrát jste hezké slečně říkal:
„Vás miluji nekonečně!“
Kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.
Kolikrát pak štěstím záře
skoupil jste pro ni půl květináře,
kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.
 

Kolikrát jste líbal
svou ze všech je divnou, jedinou
lehce zapomínal
na ni však zase pro jinou.
Kolikrát jste dívku prosil,
že byste na rukou rád ji nosil,
kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.
 

On: Tohle jen tak, slečno,
odpustit se nedá.
Vím, že z Vás teď mluví
pouze závist bledá.
Že zvědavý se rád baví,
na to nelze dbát,
proto Vás též
začneme se ptát.


Kolikrát jste dřív i nyní
přebrala hocha své přítelkyni,
kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.
Kolikrát jste lásku lhala
a přitom ani nezčervenala,
kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.
 

Kolikrát jste přišla
až v devět místo v pět,
protože jste si šla
pro změnu s jiným na výlet.
Kolikrát jste přísahala.
„Já nikdy jiného nelíbala.“
Kolikrát? BEZPOČTUKRÁT.