Tuláci

1. Tam kde cesta z vesnice se k lesu vytrácí,
zavěšeni, bez starostí šli dva tuláci,
on i ona ještě mladí, tváře jako krev,
kolem nich se nesl krajem rozpustilý zpěv,
jó, inu, kolem nich se nesl krajem rozpustilý zpěv.

Refrain
Jak krásný je ten svět,
když zahalí se v květ 
a září slunka svit,
o, jak lze v něm šťastně žít,
tu srdce chce se smát,
vše chce se milovat,
ať noc je nebo den,
tu musí někudy láska ven.

2.	Tulačka, ač veselá a ještě mladičká,
na tuláka zasmála se jako hrdlička,
v houštině pak ztratili se kdesi za strání,
a za chvíli bylo slyšet jenom vzdychání,
jó, a za chvíli bylo slyšet jenom vzdychání.

Refrain
Jak krásný je ten svět,
když zahalí se v květ 
a září slunka svit,
o, jak lze v něm šťastně žít,
tu srdce chce se smát,
vše chce se milovat,
ať noc je nebo den,
tu musí někudy láska ven.

3. A když slunko zapadalo, větřík tiše vál,
zanechali oba lásky a šli zase dál,
den co den pak užívali lásky víc a víc,
inu, vždyť když člověk nechce, nestane se nic,
jó, inu vždyť když člověk nechce, nestane se nic.

Refrain
Jak krásný je ten svět,
když zahalí se v květ 
a září slunka svit,
o, jak lze v něm šťastně žít,
tu srdce chce se smát,
vše chce se milovat,
ať noc je nebo den,
tu musí někudy láska ven.