Harmonika

1. Max měl Moniku, dívku správnou bez nadsázky,
k svátku harmoniku ona dala jemu z lásky.
Ten, kdo Maxe znal, chválil jeho zvláštní talent,
jak on ovládal ten svůj instrument.
On foukal moll, on foukal dur, a zpíval jako tůr.

REFRAIN
Já foukám na harmoniku v sedě, jak ve stoje,
na klíně mám svou Moniku, ach, Moniku, oje.
Když hloubky na harmonice já začnu s citem hrát,
tu každé číslo Monice musím opakovat.

2. Max své Monice, musel hráti bez přestání
na své harmonice, do večera od svítání,
skladby mistrů všech, píseň z Aidy, o bublinách,
nejvíc z písní těch, však o banánech.
On foukal moll, on foukal dur, a zpíval jako tůr.

REFRAIN
Já foukám na harmoniku v sedě, jak ve stoje,
na klíně mám svou Moniku, ach, Moniku, oje.
Když hloubky na harmonice já začnu s citem hrát,
tu každé číslo Monice musím opakovat.

3. Max své Monice, když si přála, musel zahrát
na své harmonice s citem mnohou píseň dvakrát.
Když chtěl jít už spát, dvéře na klíč uzavřela,
celou noc jí hrát musel napořád.
On foukal moll, on foukal dur, a zpíval jako tůr.

REFRAIN
Já foukám na harmoniku v sedě, jak ve stoje,
na klíně mám svou Moniku, ach, Moniku, oje.
Když hloubky na harmonice já začnu s citem hrát,
tu každé číslo Monice musím opakovat.