Milán Orovan / Václav David |
Miláčku můj |
1. Vzpomínám často na mládí, na lásky čarovný taj, kdy jsme se měli tak rádi, krásný to žití byl máj. Proč jen ten čas byl tak krátký, když jsem si v besídce sed, a její toužebné řádky z růžových lístků jsem čet: „Miláčku můj, přijď ke mně, víš, jak ráda tě mám, já přivinu tě jemně rty své ti zlíbat dám. V té žití krásné chvíli, nám lásky vzejde máj, přijď jistě, hochu milý, vždyť láska je jen báj.“ 2. Když jsme si spolu tak hráli, slavík nám v křovinách pěl, oba jsme láskou pak vzpláli, dala mi vše, co jsem chtěl. Kéž bych tak dostal dnes zase milostný, růžový list, abych, jak v dávné té kráse, mohl pak rozechvěn číst: „Miláčku můj, přijď ke mně, víš, jak ráda tě mám, já přivinu tě jemně rty své ti zlíbat dám. V té žití krásné chvíli, nám lásky vzejde máj, přijď jistě, hochu milý, vždyť láska je jen báj.“ |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 21:07:35 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |