H. Leopoldi / Příhoda |
Znám krásnou Adriennu |
1. Kudy jdeš, kamkoli se hneš, jen o radiu zaslechneš, ve sklepě, v bytech i v podkroví, o jiném nemluví. Dívka sní, když čas ku spaní na svém lůžku v roztoužení, blahem se chví, v oku jas, znovu slyší-li zas ach, svého tenora hlas: Refrain „Znám krásnou Adriennu, džintarata, tatatatata radio, má vysokou anténu, džintarata, tatatatata radio, a každý řádný rozhlas, džintarata, tatatatata radio, vždy u ní najde ohlas, traratraratra radio.“ 2. Těžká věc, když tak mládenec pěkný pokoj chce najít přec, telefon, lázeň, dnes slušný byt, i radio musí mít. Uštván již, jaká trampot tíž, svěřil příteli ten svůj kříž, ten zvolal: „Ach, rád jsem sám, něco že pro tě mám, pojď adresu tobě dám. Refrain „Znám krásnou Adriennu, džintarata, tatatatata radio, má vysokou anténu, džintarata, tatatatata radio, a každý řádný rozhlas, džintarata, tatatatata radio, vždy u ní najde ohlas, traratraratra radio.“ 3. Ze všech stran, bytná, i ten pán, vlnu hledají tu i tam, nařídí všelijak aparát, chtí dnešní Paříž znát. V hledání našel náhle s ní vlnu z Afriky centrální, tu vzkřiknou: „Už jsme, jeje! až tam dole, kde je Mys dobré naděje. Refrain „Znám krásnou Adriennu, džintarata, tatatatata radio, má vysokou anténu, džintarata, tatatatata radio, a každý řádný rozhlas, džintarata, tatatatata radio, vždy u ní najde ohlas, traratraratra radio.“ |
Vytištěno dne: 22. 11. 2024, 00:47:42 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |