Vzpomínky (Memory)

Stmívá, nějak náhle se stmívá, marné vzpomínky skrývám stěnou zapomnění. 

Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění, jsme si dal tak vzdáleni. 


Zháším, pocit prázdnoty vzrůstá, i když vím, žes tu zůstal, jsem zas opuštěná. 
Něco říkáš a vůbec nic to neznamená, co nám zbývá, půjdem spát. 


Tvé rty líbám, tvou dlaň mám a půlnoc tmou nás chrání. 

Pak se vzbudím, všechno zas jen studí, zas je to sen, jen přání. 


Svítá, slunce málem už pálí, snad i tobě se zdály ty sny, které já mám. 
Každý z nás dvou se tajné vrátil ke vzpomínkám, každý z nás dvou zvlášť a sám. 
Býval mráz, mrak slunce zhas a stejně tvá ruka hrála. 
Co z lásky zbývá, mne se dal zda zívá, mne ještě zda se stala. 

Vstávej, o tě lásce mi říkej a já přijmu to s díkem, všechno vrátí se nám. 
Zas mě líbej, ať na vzpomínky zapomínám, jen těch krásných víc ať mám.