Toulky

Gott Robbová 

Jó když my byli jen dítka táta nás nutil číst a psát. 

Měl svůj cíl, ten správnej muž, co z nás batolat se má stát. 


Že já mám být vtipnou dívenkou, pak že si má bohatej mě vzít. 
Já mám jít zase do škol, jméno získat, sedm titulů v kapse mít. 

A dítka propadly toulkám, toulkám, a táta si říká to koukám, 
a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. 

My dlouho, dlouho byli bez peněz, musím říct, že jsme někdy ještě dnes. 
My neměli dům ani ten podnájem, a žádnej plat, jen když vám zahrajem. 

Já si řekla tenkrát, že bylo mi líp. Já vím, když táta náš v rukou tě hřál. 
Osud náš, ten byl by jistější, jen dělat všechno jak si táta přál. 

A my dva propadli toulkám, toulkám, a táta si říká to koukám, 
a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. 

Teď se k nám úspěch přiklání, a táta náš se smířil s tím. 
Že je zpěv povoláním, rozdávat smích, že není neštěstí. 

Rozdávat smích a náladu mít. Holka tě nechá, bolí tě kříž. 
Cesty a prach, ale není čas klít, všechno žene tě dál, proč to víš. 

To dítka propadly toulkám, toulkám, a táta si říká to koukám, 
a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. 
Toulkám, toulkám, a táta si říká to koukám, 
a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám. 
Toulkám, toulkám, a táta si říká to koukám, 
a místo školy zábava a zpívání, to patří k těm krásným toulkám.