Blanický manifest

Slyšíte nás, my nejsme děti,
ztrácíme půdu pod nohama.
Život se krátí, doba letí,
voláme do tmy, kdo je s náma.
Říkám, že dvanáct dávno bijí,
pavouk jen vylepšuje sítě.
Ví všechno o lidech, jak žijí,
v úkrytu číhá na tvý dítě.
v úkrytu číhá na tvý dítě.

Moc, to jsi ty!
Moc, to je tvůj hlas!
Mlčení je souhlas.
Možná přichází tvůj čas.
Moc, to jsme my!
Moc, to je náš hlas!
Moc, to jsi ty!
Jen musíš z ulity.
My máme paměť děravou,
ze lží je pravda, z pravdy fámy.
Strach létá stádu nad hlavou,
smrtka se halí do reklamy.
Časy se před očima mění,
ptám se, jak je můj řetěz dlouhý.
V mlhách se skrývá vysvětlení,
povstat nebo zavraždit svý touhy.
povstat nebo zavraždit svý touhy.

Moc, to jsem já!
Moc, to je tvůj hlas!
Mlčení je souhlas.
Možná přichází tvůj čas.
Moc, to jsme my!
Moc, to je náš hlas!
Moc, to jsi ty!
Jen musíš z ulity.
Kde skončí hrdý občan státu,
kterého právě smetli k zemi?
Svoboda, oběť atentátu,
možná se sejdem za mřížemi.
Slyšíte nás, my nejsme děti,
už toho máme plný zuby.
Memento mori, roky letí,
nebudeme držet huby.
nebudeme držet huby.

Moc, to jsi ty!
Moc, to je tvůj hlas!
Mlčení je souhlas.
Možna přichází tvůj čas.
Moc, to jsme my!
Moc, to je náš hlas!
Moc, to jsi ty!
Jen musíš z ulity.