Jan Nedvěd / Marcela Voborská |
Zpívám ti, mámo |
Já vím, že se na mě z výšky díváš. Já vím, že palce v dlaních svíráš, že mě hlídáš, když spím. Já vím, že tu nejsi už pár roků. Vím, že řídíš směr mých kroků, že jsi se mnou, když bdím. Je mi líto že jsem nestihla ti říct, že tě ráda mám, co hřát by mohlo víc. Duši tvou, mámo. Teď mi schází tvoje tvář, tvé hlazení. Které odhánělo strach i trápení. Stýská se, mámo. Já vím, všichni stanem u těch dveří. Já vím, kde čas všem stejně měří, nikdo neví, kam táh. Já vím, bolest ve vzpomínku mění Vím, jak čas a návrat snění kde se vracíš zas k nám. Je to dávno, co jsem toužila ti říct. Tobě patří dík, co přát si můžu víc. Zpívám ti, mámo. V duchu líbám tvoji tvář, vím, najednou. V modrém nebi do tvých očí pohlédnout. Vracíš se, mámo, stýská se, mámo. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:59:55 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |