Psaníčko po létech

To ví jen modré nebe,
proč my dva šli od sebe,
když tu dnes psaníčko mám
po létech od tebe.

Tvé řádky zpaměti znám,
ráda ti odpověď dám,
zapomeň, kdo tě rád míval
a žij jen vzpomínkám.


Až padne podzimní chlad
do bílých květů zahrad,
zůstane z lásky nám jen
studený listopad.

Na cesty napadá sníh,
cizí mně bude tvůj smích,
je konec pohádky krásné
a snů tak bláhových.


REFRÉN
     Nevolej víc, vždyť sám jsi mou lásku zradil,
     nevolej víc a nech to mé srdce spát.
     Lhal jsi mi jen, když vlásky jsi moje hladil,
     lhal jsi mi jen, když šeptal jsi: "Mám tě rád!"

     Co dřív bylo, to dávno už není,
     najdi si, hochu, jiné potěšení.
     Co dřív bylo, to dávno už není,
     najdi si, hochu, jiné potěšení.