Jiří Korn |
Jako mandle pražené |
Jako mandle pražené, dětské dlaně vztažené jsou tvé oči, kam jen vkročím tam je vidím zasněné Jako mandle pražené s vděčnou něhou vážené je tvůj pohled tak měj ohled nechci mlsat vážně ne prosím jen se rozhlédní nejsem první poslední kdo tě žádá měj mě ráda šeptá slůvka naivní sám, sám, sám, jen sám dál, dál stál jsem dál já chtěl rád jen rád tvým snům krásu dát Jako mandle pražené v dortu víček kožené oči hnědé když hledím přede mnou do žil krev se mi nažene Jako mandle pražené mince touhou ražené jsou tvé oči tam kam teď vkročím vidím je stále jen přivřené Hořkou slzou solené v říši zvířat zběsněné neuvidí do tvaří lidí jsou jako mandle jen pražené prosím jen se rozhlední pálí slunko polední kočky předou mámy si vedou děti a děti mandle nám sní Sám ... |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:23:52 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |