Jiří Štědroň |
Vlaky |
Dívám se na vlaky, které jezdí po svých kolejích, Dívám se, kolik už má zeměkoule prstenů. Sever je nahoře a dole, zase jih, Snad jednou dohoní můj hlas svou vlastní ozvěnu. R: Mám rád vlaky, co někam jedou, mám rád vlaky, co nikde nestaví, Mám rád cesty, co někam vedou - , a půjdu pořád dál,i když se mi mé nohy unaví. Jsem topičem v tom vlaku, který nikdy nikde nestaví, A pořád někam pospíchám a pořád nemám čas, Neptej se mě proč to dělám, vzal jsem si do hlavy Nesmím chvíli stát, abych snad něco nepropás - já mám... Viděl jsem vrabčáka, když zpíval, smrt jej míjela, Byla to Edith Piaf, tiše jsem za ni šel, Žádná její píseň - nebyla veselá Přesto jsem byl šťastný - když jsem ji uslyšel - já mám.... Potkal jsem muže v dlouhé olověné zástěře, Ptal jsem se, proč bydlí tam, kde ani chvíli není klid, A kde smrt každý den klepe na dveře. Jenom se pousmál, řek: jak vám to vysvětlit - já mám...... |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 15:58:28 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |