Proudem mléka

Tak už se stmívá
den dohořívá
už i ty usínáš
tak co nám zbývá
Jít spát to já dobře vím
tak trochu spěchám
když odestýlám
noci té se nebojím
vím co mě čeká
když usínám
oči zralé tváře setmělé
do tmy níž
někam stékám

na druhý břeh přebrodím
bílou sukni výš
v proudu mléka

Tam odtamtudy ty sem k nám
ani nedutám a na nic se neptám
jestli jsou oni tady nebo já tam
kdo se komu zdá
jestli oni mě nebo já se zdám jim
já se zdám jim

Zpátku se modrou vracívám
a světla lamp
mi ránem svítí
ani nevím odkud kam
když přelétám
špičky stromů míjím
prsty moře rozčeřím
když z mraků níž
dolů stékám
na druhý břeh přebrodím
bílou sukni výš
v proudu mléka